Nejnovější hit Netflixu, The Woman in Cabin 10, je strhující thriller, který diváky drží na hraně sedadel… dokud se neobjeví jeho největší chyba. Film s Keirou Knightley v hlavní roli sleduje novinářku Law, která vyšetřuje možnou vraždu na palubě luxusní jachty. Zápletka je jednoduchá: Lo je svědkem toho, o čem si myslí, že je žena hozena přes palubu, ale posádka lodi ji přesvědčí, že k takovému incidentu nikdy nedošlo.
Děj se vyvíjí klasickým thrillerovým tempem. Law, nasazená na palubu bohatých filantropů Richarda a Anne Bullmerových, je vtažena do sítě podvodů. Otočit? Anne není tím, kým říká, že je. “Anne” viděná poté, co údajně spadla přes palubu, je ve skutečnosti dvojnice, Carrie, najatá Richardem, aby se vydávala za jeho manželku a zajistila její majetek.
Film si účinně pohrává s paranoiou. Loino naléhání na zločin se setkává s popíráním, což nutí diváky zpochybňovat její příčetnost společně s ní. Napětí narůstá, jak se Lo noří hlouběji, stává se stále více izolovanou a zoufale touží dokázat, co viděla. Podvod je odvážný: Richard používá rozpoznávání obličeje k nalezení téměř identické náhrady a Carrie udržuje podvod s minimálním make-upem.
Největší chyba filmu je však v tom, že žádá diváka, aby vypnul kritické myšlení. Diváci jsou požádáni, aby přijali skutečnost, že skupina blízkých přátel – lidí, kteří údajně Anne dobře znají – nevnímá zjevné rozdíly ve vzhledu, hlasu a chování mezi skutečnou Anne a jejím podvodníkem. Tato dějová díra podkopává jinak vynalézavé schéma a nechává diváky přemýšlet, proč nikdo nezpochybňuje tak zjevnou substituci.
The Woman in Cabin 10 je zábavný, rychlý thriller, ale jeho spoléhání na pohodlnou slepotu vedlejších postav oslabuje vyprávění. Filmu se daří budovat napětí, ale jeho konec působí spíše jako promarněná příležitost k realismu než jako uspokojivé rozuzlení. I přes dějovou díru příběh stále poskytuje zábavní hodnotu, ale je připomínkou toho, že i dobře zpracovaný thriller může zakopnout o logiku.
