Posledních 16 let Maďarsko fungovalo méně jako standardní evropská demokracie a spíše jako politická laboratoř moderní autokracie. Pod vedením premiéra Viktora Orbána prošla země systematickou transformací, která má zajistit, aby jeho strana Fidesz už nikdy neztratila moc. Prostřednictvím manipulace s volebními hranicemi, státem kontrolovaným mediálním prostředím a soudním systémem plným loajalistů Orbán zdokonalil systém „konkurenčního autoritářství“.
V tomto modelu se konají volby, ale pravidla hry jsou tak silně nakloněna jedním směrem, že vítězství opozice je statisticky nepravděpodobné. S blížícími se volbami je však tato matematická jistota zpochybňována.
Vzestup Petra Magyara a strany Tisa
Hlavní hrozba pro Orbánovu dominanci pochází z nepravděpodobného zdroje: Petra Magyara, bývalého vysokého představitele Fideszu. Charismatický přeběhlík Magyar opustil režim na protest proti skandálu sexuálního zneužívání dětí a od té doby proměnil Tisovu stranu v impozantní politickou sílu.
Magyarova strategie funguje, protože zasahuje právě do bolestivých bodů, které Orbánův „feudální“ systém zničil:
– Ekonomická nespokojenost: Zatímco oligarchové napojení na Fidesz bohatnou, Maďarsko zůstává jednou z nejchudších zemí EU, která se potýká s klesající populací a rozpadajícími se sociálními službami.
– Efektivní komunikace: Navzdory státnímu monopolu na média využívá Magyar sociální média a intenzivní osobní kampaně, aby obešel tradiční mediální zprostředkovatele.
– Důvěra: Jako sociálně konzervativní bývalý vládní úředník má Magyar jedinečnou pozici, aby získal nespokojené voliče Fideszu, kteří jsou unaveni korupcí, ale jsou opatrní vůči tradiční levici.
Aktuální průzkumy ukazují, že Tisza vede Fidesz s výrazným náskokem. Ačkoli se experti domnívají, že opozice potřebuje náskok 10-15 procentních bodů, aby překonala strukturální výhody moci, bookmakeři v současnosti odhadují maďarské šance stát se premiérem na 66 procent.
Vzor pro americkou pravici
Důsledky těchto voleb sahají daleko za hranice střední Evropy. Pro velkou část amerického MAGA hnutí není Orbanovo Maďarsko varováním, ale politickým plánem.
Přední představitelé americké pravice, včetně viceprezidenta J. D. Vance, otevřeně chválili Orbanovy metody. V jeho potlačování akademické svobody a centralizaci moci vidí úspěšný model boje proti „kulturně levicovému radikalismu“ ve Spojených státech. Tento týden Vance dokonce otevřeně podpořil Orbána během jeho kampaně, čímž dal jasně najevo, že vítězství Fideszu je považováno za vítězství globální krajní pravice.
Naopak Orbánova porážka by hnutí zasadila vážnou ideologickou ránu a zpochybnila tezi, že takové upevňování moci je v západních demokraciích možné a žádoucí.
Geopolitika: rána pro Kreml
Volby mají kromě ideologie velký význam pro mezinárodní bezpečnost, zejména v kontextu války na Ukrajině.
Orbán se v západní alianci choval jako krtek, často blokoval pomoc EU a NATO Kyjevu a udržoval úzké vazby na Vladimira Putina. Jeho administrativa využila svého postavení v Evropské unii k podkopání západní jednoty, přičemž často působila jako sabotér proukrajinských iniciativ.
Zatímco vyzyvatel Magyar je nacionalista a nemusí být silným zastáncem prezidenta Zelenského, není na Kremlu závislý jako Orbán. Změna moci v Budapešti s největší pravděpodobností povede k:
1. Snížit ruský vliv v rámci Evropské unie.
2. Zvýšení stability v západním rozhodování o otázce Ukrajiny.
3. Oslabení schopnosti Ruska využívat vnitřních rozdílů v EU.
Cesta vpřed
I kdyby Maďar vyhrál, cesta k obnovení plné demokracie bude kamenitá. Vzhledem k tomu, že velká část Orbánovy moci je zakotvena v maďarské ústavě, bude nová vláda potřebovat dvoutřetinovou většinu v parlamentu, aby rozebrala současnou právní architekturu.
Výsledek těchto voleb určí, zda se Maďarsko vrátí k fungující demokracii, nebo zůstane baštou globálního autoritářského hnutí.
Závěr:
Maďarské volby jsou vysoce sázkovým referendem o životaschopnosti moderní autokracie. Ať už představují pokračování Orbánova „konkurenčního autoritářství“ nebo obrodu demokratické opozice, tento vývoj způsobí pozdvižení na politických arénách Washingtonu, Bruselu a Moskvy.
